5 mýtů o sólo cestování – který drží doma vás?

Chcete vycestovat do zahraničí, ale nemáte s kým? Litujete se a sedíte doma, protože se bojíte odjet sami? Chyba! Sólo cestování může být úžasný zážitkem, bohužel kolem něj panuje dost mýtů a předsudků, takže to většina lidí radši vůbec nezkusí. Vybrala jsem 5 mýtů, se kterými se nejčastěji setkávám, a ukážu vám, v čem jsou úplně mimo.

Jak to celé myslím

Nechápejte mě špatně, nechci tady všechny tlačit do sólo cestování. Je mi jasné, že ne každý chce cestovat, a ne každý umí být chvíli o samotě. Chci jen ukázat lidem, kteří sní o cestování, že nemusí čekat na dokonalého travel parťáka. (Který se třeba taky nikdy neobjeví.) Místo toho můžou mít skvělé zážitky a vzpomínky díky sólo cestám.

Já osobně jsem vždy chtěla navštívit spoustu míst a došlo mi, že když stále budu spoléhat na ostatní, moc toho neuvidím. Samozřejmě jsem se zpočátku bála a věřila jsem děsným bludům o sólo cestování…

Kdybych ale stále žila ve svém strachu, nikdy bych…

  • Nestudovala půl roku v Koreji
  • Nenavštívila spoustu krásných míst v Evropě a Asii
  • Nepomáhala zachránit mořské želvičky
  • Nepotkala kamarády z celého světa

Tak co, chcete taky svůj strach překonat?

5 mýtů o sólo cestování – kterému věříte vy?

1.      Nezvládnu to

Zvládnete. Opravdu. Nejtěžší je překonat strach a udělat první krok – rozhodnout se, že někam sami pojedete, a pak už to jde samo. Pro začátek je lepší začít něčím jednodušším – jet třeba na prodloužený výlet někde po Evropě. Díky tomu získáte představu, jestli vám sólo cestování vyhovuje. 🙂

Další možností jsou třeba jazykové, či dobrovolnické pobyty v zahraničí – jsou fajn v tom, že je o vás částečně postaráno. Když nastane problém, agentura či organizace vám ho pomůže vyřešit. O tom, jaké to je být dobrovolníkem, jsem psala tady.

Když cestuji, jezdím vždy sama na vlastní pěst. V dnešní době to není nic super náročného. Já si své cesty plánuji dopředu – zajednám si dopravu a ubytování (většinou přes booking či Airbnb). Přečtu si cestopisy z dané lokality, aby mě pak už nic nepřekvapilo. Plánování je super v tom, že zmírní stres (alespoň u mě to tak funguje). 😊

Chápu ale, že to nemusí být pro každého. Jestli si nejste jistí svými organizačními či jazykovými schopnostmi, můžete jet s cestovkou. Existují i agentury, které se zaměřují na sólo cestovatele, tak proč to nezkusit.

Sólo cestování

2.      Při sólo cestování budu pořád sám

To určitě ne. Pokud se tedy nezabarikádujete na svém hotelovém pokoji. 😊 Když totiž cestujete sami, víc vás to nutí komunikovat s ostatním cestovateli a místními lidmi.

Naposledy, když jsem cestovala sólo po Pobaltí, jsem polovinu dní strávila s lidmi, které jsem potkala v hostelu. Hostely jsou úžasné místo k seznámení, protože většina lidí tam také cestuje sólo. Pokud vás neláká soužití s tolika lidmi, je fajn sehnat si ubytování přes Airbnb. Díky tomu máte možnost potkat místní lidi a dozvědět se víc o kultuře a lidech v dané zemi.

Na zajímavé lidi ale můžete narazit skutečně kdekoliv – třeba ve vlaku. Takhle jsem se bavila se spoustou zajímavých lidí – mimo jiné s budoucími kněžími z Rakouska. 😀

Pokud nechcete nic nechávat náhodě můžete jít seznámení naproti. Na FB jsou různé cestovatelské seznamky a skupiny pro cizince v dané zemi. Další možností je také účast na akcích od Couchsurfingu. Potkala jsem i dost lidí, co k seznámení na cestách používají Tinder, nebo jiné seznamky – do toho bych já osobně nešla, protože mi to nepřipadá úplně bezpečné.

3.      Je to jen pro extroverty

Teď si možná říkáte, že všechno to seznamování na cestách je jen pro extrovertní a mega přátelské lidi. To si nemyslím. Já sama jsem spíš introvert a stydlín – šance, že někoho oslovím a začnu se s ním bavit první, se rovná nule. Přesto jsem se při každé cestě do zahraničí s někým novým seznámila. Jak je to možné? Prostě se asi tvářím mile a lidí se nestraním. Seznámit se s někým v hostelu není vůbec těžké: stačí jít do společenské místnosti/ kuchyně a tvářit se přívětivě. Většinou pak za vámi někdo přijde a začne rozhovor. 😊

Sólo cestování

4.      Nemůžu s nikým sdílet zážitky

Tenhle problém řeší dost lidí a já úplně nevím proč. Přijde mi to jednoduché: buď budete mít zážitky bez možnosti sdílení, nebo nebudete mít zážitky žádné. Mně osobně přijde sympatičtější ta 1. možnost. 😀

Navíc nikdy nevíte, koho na cestách potkáte. Třeba narazíte na svou spřízněnou duši a hned můžete své zážitky s někým sdílet. 😊

Dnešní doba plná technologií nabízí nepřeberné množství možností, jak být v kontaktu s blízkými, i když jsou třeba na druhé straně světa. Já třeba sdílím věci na sociálních sítích FB a IG (tak mě tam koukejte sledovat). 😀 O některých cestách píšu na blog a z každé cesty si pak vedu deníček.

5.      Je to nuda

I tenhle důvod, proč necestovat sám, jsem slyšela. Upřímně to moc nechápu. Když člověk jede někam sám a nudí se – může si za to jen a jen on sám. Nepamatuju si, že bych se někdy na svých sólo cestách nudila – vždy mám plný program. Navíc si vždy můžu vybrat to, co mě zajímá, nemusela jsem se podřizovat ostatním a ztrácet tak svůj drahocenný čas. 😊

  Sólo cestování

Teď vidíte, že některé problémy jsou možná jen ve vaší hlavě. Nejtěžší je udělat první krok, a pak už to jde samo. Jako každý výstup z komfortní zóny, je i sólo cestování zprvu trochu náročné, ale určitě stojí za zkoušku. Všechny ty krásné zážitky totiž stojí za to.

Napadá vás nějaký další mýtus o sólo cestování? Připište ho do komentářů!

Sledujte a sdílejte:

4 thoughts on “5 mýtů o sólo cestování – který drží doma vás?

  1. Zajímavý článek! 🙂
    Já se teď rozhodla sama vyjet na rok do zahraničí – někteří lidé to možná nejspíš odsoudí, protože to je nad jejich chápání, ale dovedu s tím žít. O to víc se pak těším na další cestování ve dvou. 🙂

    1. Díky!
      To zní bezvadně, přeju hodně štěstí na cestách.:)
      Lidi pořád někoho soudí… Akorát ti závidí tvou odvahu.
      To věřím, cestování ve dvou// ve skupině je vždy super zážitek. 🙂

  2. Super článek 😉 Sama jsem přesně ten typ, co se klidně sbalí a vyrazí sám a rozhodně k tomu nepotřebuji nutně jet “s někým”, ať už je to kamkoliv – na výlet, na procházku, do ciziny, na festival etc. Ale mám okolo sebe dost lidí, co jako odpověď, proč někam nevyrazí, mají právě “když já nemám s kým” – a já se pokaždé divím, proč vůbec podmiňují jakoukoliv cestu oním “někým”… a kolikrát pak nejsou schopni ze sebe vymáčknout aspoň trochu smysluplný důvod jako třeba některý z mýtů, který zmiňuješ.
    Hodně krásných cest přeji,
    FreeZe

    1. Díky 🙂 Moc mě těší, že je nás víc takových “nezávislých” žen. Taky znám hodně lidí, kteří sami nedají ani ránu… Každý to asi má nastavené jinak.
      Tobě také přeju mnoho krásný cest a zážitků. 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..