Jak jsem zachraňovala želvy

 Zajímá vás, jaké to je být dobrovolníkem v zahraničí? Jak to funguje a jak případně můžete někam vyjet i vy? Super, vše se dozvíte v tomhle článku. Popisuju tu svou zkušenost z Evropské dobrovolné služby (EDS), přes kterou jsem měla možnost žít 2 měsíce v Turecku a podílet se tam na záchraně želv. Na konci článku také najdete praktické informace o tom, co to Evropská dobrovolná služba je, jak funguje a kdo se na ni může přihlásit. Pro zájemce o dobrovolnictví jsem přidala i užitečné odkazy na stránky s nabídkou projektů.

Jak to všechno začalo

 V létě jsem jen tak z nudy projížděla Facebook, protože všechno mi přišlo zajímavější než psát bakalářku.😄 Úplnou náhodou jsem narazila na nabídku jet na dva měsíce zachraňovat želvy na tureckém pobřeží. Tento projekt spadá pod Evropskou dobrovolnou službu, takže veškeré náklady spojené s výjezdem jsou placeny EU (více o tom, jak EDS funguje jsem napsala na konci článku). Přišlo mi to super, protože podobné projekty jinak většinou vyjdou pěkně draho. Na záchraně želv jsem se vždycky chtěla podílet, tak jsem neváhala a na projekt jsem se přihlásila.

jak jsem zachraňovala želvy

Před odjezdem

 Přestože jsem přihlášku a motivační dopis poslala v poslední možný termín, na projekt mne k mému překvapení vybrali. Začala jsem tedy pomalu vyřizovat formality (bookování letenek, podpis dobrovolnické smlouvy atd.), těch ale bylo naprosté minimum a se vším mi pomáhala má vysílající organizace Be International z Brna.

 Jak se začal blížit čas odjezdu, mé prvotní nadšení začaly střídaly záchvaty paniky a katastrofické scénáře (klasika 😄). Nakonec jsem ale svůj strach překonala a jsem za to neskutečně ráda.

 Projekt

 V Turecku jsem pracovala od září do října a nebyla jsem tam sama – celkem nás bylo 13 dobrovolníků ze všech koutů Evropy (konkrétně lidi z Portugalska, Španělska, Itálie, Litvy, Německa, Polska, Česka, Slovenska a Makedonie). Společně jsme bydleli i pracovali, jako tým jsme fungovali dobře. Jsem ráda, že jsem měla možnost všechny ty zajímavé lidi poznat, s některými jsem v kontaktu doteď. Samozřejmě ve skupině někdy docházelo k nedorozuměním a hádkám, což ale není překvapivé, protože jsme spolu trávili 24 hodin denně po dobu dvou měsíců.

 Pracovali jsme na pláži za vesnicí Kazanli, poblíž města Mersin. Ani o jednom jste pravděpodobně nikdy neslyšeli 😄. Tato oblast není turisty oblíbená, díky tomu jsme mohli poznat autentický turecký venkov.

 Jak se vlastně želvy zachraňují?

 Naše pracovní úkoly se lišily první a druhý měsíc. První měsíc totiž ještě bylo období líhnutí želvích mláďat. Ta se nejčastěji líhnou pozdě večer, každou noc jsme proto monitorovali pláž a hledali jsme čerstvě vylíhlé želvy. Ty jsme pak dávali do krabice a na konci jsme je společně pouštěli do moře. A proč to všechno? Má to dva hlavní důvody – útoky predátorů a umělé osvětlení. Světla z města jsou pro želvy matoucí, často se kvůli nim místo k moři vydají na opačnou stranu. To pro ně znamená jistou smrt. Stejně tak útoky predátorů, hlavně krabů, proti kterým malé želvy nemají šanci.

jak jsem zachraňovala želvy

 Kromě monitorování jsme také každý den sbírali odpadky z pláže. Je neuvěřitelné, kolik odpadu moře každý den vyplavilo – nejčastěji jsme nacházeli boty, plastové láhve, obaly od sladkostí, ale i lahvičky od léků, rybářské sítě atd. Všechen ten odpad může být nebezpečný pro želvy i jiná zvířata, komplikuje jim totiž cestu do moře, nebo můžou omylem sníst malé kousky plastů.

jak jsem zachraňovala želvy

 Po měsíci se změnil program, protože skončilo období líhnutí želv. Abychom se nenudili, místo večerních pochůzek jsme měli odpolední workshopy. Naším úkolem bylo vymyslet vzdělávací divadelní představení pro děti, které je mělo naučit, že odhazovat odpadky je špatné.

 Pro uvedení do kontextu: v Turecku je normální odhazovat odpadky kdekoliv (na ulici, do moře). Děti to samozřejmě vidí a opakují chování svých rodičů – to jsme se právě snažili změnit.

 Myslím, že představení mělo úspěch. Děti ve školách byly většinou nadšené. I když na ně asi víc zapůsobilo, že jsme z Evropy a někdo má blonďaté vlasy, než nějaké hluboké poselství naší hry. 😄

Dobrovolnictví není jen o práci

 Evropská dobrovolná služba nemá být jen o práci. Dobrovolníci by se měli také něco dozvědět. My jsme každý týden měli hodiny turečtiny. Ráda bych řekla, že si z turečtiny něco pamatuju, ale musím potupně přiznat, že umím jen pozdravit a napočítat do tří. 😄

 Kromě turečtiny jsme měli například přednášky o želvách, různé exkurze například do třídírny odpadu nebo do želví nemocnice.

jak jsem zachraňovala želvy

 Pracovali jsme vždy v týdnu a víkendy jsme měli volné, plus jsme měli ještě dva dny ‘dovolené’ každý měsíc. Tuto příležitost jsme využívali k cestování. Díky tomu jsem navštívila většinu známých míst v Turecku (Istanbul, Pamukkale, Kappadokii, Efes, Aladaglar), ale i méně profláklá místa.

 Co beru jako obrovské plus je, že jsme měli možnost poznat autentickou tureckou kulturu. Turecko je hodně zajímavá země a strašně se mi líbila pohostinnost místních. Je to jih, takže vše tam plyne svým tempem a spousta věcí tam tak úplně nefunguje, ale nakonec se všechno nějak vyřeší. 😄 Turecko je obrovská země a každý region je trochu jiný, stejně tak jsou tam obrovské rozdíly mezi velkými městy a venkovem. Nechci se proto pouštět do nějakých zjednodušených závěrů a říkat Turecko je takové a makové. Tuhle zemi a místní lidi trefně (a samozřejmě vtipně) popisuje Ladislav Zibura ve své knize 40 dní pěšky do Jeruzaléma. Doporučuju přečíst. 😊

Shrnutí – co mi tenhle projekt dal:

  • Pocit, že jsem udělala něco dobrého pro naši planetu.
  • Uvědomila jsem si spoustu věcí o sobě -> vím, na čem teď pracovat.
  • Nové známé a kamarády po celém světě.
  • Znalosti o mořských želvách.
  • Rozšíření slovní zásoby v angličtině.
  • Nový pohled na Turecko.
  • Spoustu procestovaných míst.
  • Umím teď uvařit pro víc jak 10 lidí. 😄
  • Ještě víc si vážím svého života v Česku.

 Vyjmenovala jsem tu pozitivní přínosy téhle zkušenosti, ale netvrdím, že vše vždy bylo zalité sluncem. Jako u všech delších pobytů v zahraničí se i tady střídaly vlny nadšení s totální deziluzí. Pro mne osobně bylo nejtěžší sdílet společný byt s tolika lidmi a nemít téměř žádné soukromí. To bylo pro mne asi největší vystoupení z komfortní zóny, ale zase jsem se díky tomu posunula. Celkově zážitek hodnotím pozitivně, projekt mi určitě daleko víc dal, než vzal. Na některé zážitky z Turecka nikdy nezapomenu.

Praktické info o EDS: jak můžete vyjet i vy

 Doufám, že jsem vás svým dlouhým popisem neuspala. 😄 Teď už přichází praktická část, kde se dozvíte všechny potřebné informace o tom, jak se dobrovolníky můžete stát i vy.

 Jak jsem již zmiňovala, jela jsem přes Evropskou dobrovolnou službu (v angličtině European voluntary service, často se používají pouze zkratky EVS či EDS). Nedávno byl však tento program přejmenován na Evropský sbor solidarity (v angličtině European solidarity corps, zkratka ESC). Podmínky dobrovolničení zůstávají stejné, změnilo se pouze jméno. Evropský sbor solidarity spadá pod Erasmus+ a vše je tedy financováno ze zdrojů EU.

 Můžete si vybrat z velké nabídky projektů po celé Evropě, ale i mimo ni. Témata jsou různorodá – existují enviromentální, vzdělávací i kulturní projekty, vybere si každý.

Kdo se může EDS zúčastnit a jak dlouho projekty trvají?

 Zúčastnit se můžou lidé od 18 do 30 let, není nutné mít statut studenta, ani nemusíte dokonale ovládat angličtinu. Projekty se dělí na krátkodobé (trvající nejdéle 2 měsíce) a dlouhodobé (ty trvají maximálně 12 měsíců).

 Jak to funguje?

 Vy jako dobrovolník vykonáváte danou práci (před odjezdem se podepisuje smlouva, takže víte, do čeho jdete) a za to na oplátku dostanete proplacení veškerých výdajů. Zdroje EU pokrývají náklady na cestu, ubytování, jídlo i cestovní pojištění. Dále také dobrovolníci dostávají kapesné – jeho výše záleží na dané zemi.

Potřebujete více informací? Jděte na..

  • oficiální stránky ESC v češtině, kde najdete podrobné informace. Také se tam můžete registrovat a získáte tak přístup do databáze projektů
  • Mladiinfo ČR – super informativní stránka pro mladé, uveřejňují tam nejen dobrovolnické projekty, ale i stáže v ČR, různá stipendia atd. Takže tuhle FB stránku určitě sledujte. Právě tam jsem já našla svůj projekt!
  • na FB – existuje tam velké množství skupin, kde organizace hledají účastníky pro své projekty. Neváhejte a do podobných skupin se přidejte.

 Na závěr bych chtěla říct, že dobrovolnictví je super způsob, jak vykonat něco užitečného, poznat novou kulturu a potkat zajímavé lidi. Určitě to ale není pro každého. Pokud si nejste jistí, doporučuji prvně jet na workcamp. Je to také forma dobrovolnictví v zahraničí, která ale trvá kratší dobu – většinou 2 až 3 týdny. Já sama jsem se před Tureckem účastnila 2 workcampů. Myslím si, že to byla skvělá volba, protože jsem věděla, co od dobrovolnictví mám a nemám očekávat. O mých zážitcích z workcampů jsem napsala samostatný článek, takže pokud vás dobrovolnictví zajímá, určitě se na něj koukněte. 😊

 Zaujalo vás dobrovolnictví v zahraničí? Chtěli byste někam vyjet, nebo cítíte, že to není nic pro vás? Případně jste se podobného projektu zúčastnili? Pište do komentářů a inspirujete svým příběhem ostatní. 😊

Sledujte a sdílejte:
Summary
Jak jsem zachraňovala želvy
Article Name
Jak jsem zachraňovala želvy
Author

8 thoughts on “Jak jsem zachraňovala želvy

  1. Bezva článek 😉 vždycky obdivuju lidi, co si takhle troufnout odjet na pár měsíců uplně jinam. Musela to být fakt super zkušenost, ani mě nenapadlo, že se něco takového dělá. Popisuješ to fakt bezvadně, takže věřím, že sis to skvěle užila. A poznat jakoukoliv zemi takhle autenticky, opravdu musí stát za to. Jinak se mi moc líbí jak píšeš, jen tak dál 😉

    1. Děkuju moc😊 V ČR právě moc lidí o takových projektech neví, což je škoda. Snad se to v budoucnu změní. Pro mne to byla fakt super životní zkušenost. Díky za pochvalu.. se svým psaním ještě nejsem úplně spokojená, ale věřím, že se to časem bude zlepšovat 😊

  2. Ahoj, zní to skvěle, přemýšlím o účasti v projektu 🙂 Jediný zádrhel je pro mě ve financích, možnost vydělat si něco před pobytem je pro mě časově nereálná. Zajímalo by mě, jak je to s kapesným, nemůžu totiž najít konkrétnější info kromě toho, že dobrovolníci nějaké dostávají 😀 Je tahle částka “přežitelná”, dá se s ní i trochu cestovat? Myslím tůry, stanování, stopem, či jinak lowcost. Případně cca z kolika procent sis to dofinancovala sama? Pokud je pro Tebe ok se o tyhle informace podělit 🙂

    1. Ahoj, to mne moc těší. Určitě do toho jdi a financí se neboj. Turecký venkov je dost levný – můžeš si tam dát oběd za euro. Istanbul, větší města a turistická místa jsou samozřejmě dražší, ale pořád je to tak na úrovni Prahy.. Já jsem peníze ze svých vlastních zdrojů využila, ale určitě nešlo o nějakou vysokou částku a navíc jsem nejela úplně low-cost (ani jsem nijak moc neutrácela – prostě zlatá střední cesta). Takže pokud budeš jezdit stopem, spát ve stanu atd., tak ti asi bude kapesné stačit, nebo tvé náklady budou úplně minimální. V ČR bys asi za stejnou dobu utratila víc než v Turecku. Určitě je ale fajn mít s sebou nějakou počáteční rezervu než dostaneš první kapesné atd. Přesnou částku ti bohužel neřeknu, to už si nepamatuju a navíc je to fakt hodně individuální věc. Snad jsem ti pomohla. Pokud máš víc otázek, určitě se ptej.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..